Dalibor Janda a Jahodový koktejl, plný blábolů a lží

Při sledování TV pořadu "Tajemství Dalibora Jandy", kde hovořil o své kariéře, jsem nevěřil vlastním uším. Do třiceti prý ho nikdo neznal, což je pravda, ale pak se mu "tak nějak zadařilo". Co tedy předcházelo tomu zázraku?

Někdy v polovině roku 1982 jsem si poslechl v jedné restauraci v Kutné hoře zpěváka, který mě svým zpěvem zaujal. Bylo mi jasné, že jde o velký talent. Jmenoval se Václav Janda. Dohodli jsme se na spolupráci a podařilo se mi získat pro něj a pro novou kapelu, kterou jsem nazval Pop Servis, angažmá v Alhambra Revue, která měla tehdy vynikající uměleckou úroveň a vstřícné vedení. V kapele jsem hrál na baskytaru.

Nahrávky s Václavem Jandou jsem nabízel na Supraphonu, ale neprojevili o něj zájem. Prý má příliš chraptivý hlas a ani jeho věk, třicet let, již není ideální. Ale nevzdal jsem to. Rozhodl jsem se obeslat festival Děčínská Kotva, který zaručoval vydání interpreta na gramofonové desce. Požádal jsem textaře Jana Krůtu, aby otextoval moji píseň, kterou jsem pro Kotvu složil. Když byl text hotov, píseň jsem odeslal do soutěže a porota ji vybrala. Jmenovala se Konec prázdnin a Václav Janda tak měl jistotu jedné strany na singlu z Děčínské kotvy. Druhá strana desky byla určena některému z dalších interpretů, kteří na Kotvě v tomto ročníku zpívali. Usiloval jsem však o celý singl s Václavem Jandou.

Objednal jsem (a zaplatil) nahrávací frekvence v jednom privátním nahrávacím studiu, kde jsme natočili základy dvou písní, které se dokončily v Studiu A Československého rozhlasu. Konec prázdnin pro Děčínskou Kotvu a zároveň i Jahodový koktejl, rovněž s textem Jana Krůty. Koktejl jsme sice již s kapelou hráli, ale v dosti primitivní podobě. S Václavem Jandou jsme se tedy dohodli na spoluautorství. Píseň jsem přearanžoval, vymyslel basový part, který tvoří půdorys celé skladby, přidal jsem saxofon, sbory a píseň upravil do podoby, v jaké je na druhé straně singlu z Děčínské kotvy. Václava Jandu jsem na desce uvedl jeho druhým rodným jménem, Dalibor, s čímž souhlasil.

Jakmile deska vyšla, několik jsem jich zakoupil a rozeslal na adresy čtyřiceti diskžokejů, které se mi podařilo získat na  Supraphonu. Jejich diskotéky měly zcela zásadní vliv na zpopularizování dosud neznámého zpěváka. Podle ohlasu diskžokejů byl na diskotékách úspěšnější Konec prázdnin. 

Rozhodl jsem se však raději propagovat Jahodový koktejl, který díky skvělému textu Jana Krůty, jenž považuji za jeho nejpovedenější, byl přímo předurčen k vytvoření klipu. S fotografem Janem Šedou jsme nafotili v Průhonickém parku propagační fotky (zde je uvedena alespoň jedna z nich)

a Jahodový koktejl jsme natočili do Hitšarády a dalších televizních pořadů.

Rovněž jsem se postaral, aby píseň začal vysílat Československý rozhlas. V časopise Gramorevue vyšel článek dr. Miloše Skalky, špičkového diskžokeje a všeobecně uznávaného publicisty, kde na Dalibora Jandu a právě vycházející singl upozornil.

Krůta ani Janda se v těchto ohledech nijak neangažovali. Přesněji řečeno, ani nehnuli prstem. Nyní stačilo jen čekat, až dozraje čas a Dalibor Janda vejde v povědomí, abychom si mohli dovolit vlastní koncert. Neměl jsem nejmenších pochyb, že je to jen otázkou času. Tehdy, v téhle zemi, asi dvou let. Po tu dobu jsme mohli dál pracovat na Daliborově kariéře, díky úspěšnému angažmá v Alhambře.

Žel, situace se změnila. Na Pražské kulturní středisko, které zprostředkovávalo naše vystupování v Alhambra Revue, přišel z Pragokoncertu nový ředitel a naše angažmá ukončil. Taková byla doba. S kapelou Pop Servis jsme se dohodli na ukončení činnosti a každý šel svou vlastní cestou. Daliboru Jandovi jsem do jeho nového angažmá v nočním programu v Lucerna baru poskytl studiové základy písní, nezbytné pro jeho sólové vystupování. Jahodový koktejl, Konec prázdnin, Souvenirs od skupiny Voyage a také originální základy z muzikálu Flashdance, tehdy naprosté novinky. Dalibor Janda tak mohl přečkat čas, který již hrál v jeho prospěch. Přesto se o mě v nějakém časopise později vyjádřil, že jsem se na něj prý "vykašlal". Což mě docela zamrzelo, když jsem se to doslechl.

Důvodem, proč jsem napsal tenhle článek, je fakt, že Dalibor Janda i Jan Krůta uvádějí národ v omyl. Jestliže v pořadu "Tajemství Dalibora Jandy" Jan Krůta prohlašuje -a mně to nedává žádný smysl-, že "Jahodový koktejl jsme s Jandou napsali na Děčínskou kotvu", tak vědomě lže, nebo mu neslouží paměť. A aby toho nebylo málo, jaksi se vytratilo se i moje spoluautorství z titulku Jahodového koktejlu, který v uvedeném pořadu použili.

Kdyby nedošlo v roce 1982 v oné kutnohorské restauraci k mému setkání s Václavem Jandou, dnes by žádný zpěvák Dalibor Janda pravděpodobně neexistoval. Václav Janda by měl nějaké civilní zaměstnání, občas by si příležitostně zazpíval a jistě by měl u posluchačů úspěch, protože je to skvělý zpěvák. Ale byla by to škoda pro všechny, kteří si jej oblíbili.

Jestliže tedy v televizi tito pánové přetřásali historii, která dnes již asi málokoho zajímá a nevědí, co je to vděčnost, nebo slušnost, čert to vem. Ale nechápu, co je nutí prokazatelně lhát. Dostatečná byla přece slova Dalibora Jandy, která v tomto dokumentu uvedl, že se mu tenkrát "tak nějak zadařilo"...

Josef Kolín